V letošním roce si připomínáme 100. výročí otevření budovy naší školy.
Více ZDE
nebo na instagramu
Víte, kdo jsou naši sponzoři? Z 99% je tvoří naši rodiče (příp. jejich firmy) a my jim za to DĚKUJEME. Více na této stránce.
Žáci II. stupně přichystali PROJEKTOVÝ DEN (15. 11.), který byl pojat jako velká divadelní show v naší tělocvičně. Žáci I. stupně si připomněli výročí listopadu ve svých třídách projektovým dnem.
Protože dějiny republiky šly i naší školou, oslovil ředitel školy veřejnost s prosbou o fotografie a vzpomínky (školní archiv nedisponuje žádnými záznamy natož fotografiemi z té doby). Ozvali se čtyři pamětníci. Jejich vzpomínky uveřejňujeme... Pokud chcete i vy zveřejnit svou vzpomínku či fotku, neváhejte a ozvěte se.
Věra Grögerová, tehdy učitelka Čj
Nikdo nevěděl, jak vše dopadne, proto byla většina kantorů opatrná. Byli nabádáni, aby doporučovali žákům nevycházet v době demonstrací na ulici, aby nepřišli k úrazu. Někdy kolem 17. listopadu 1989 se četlo prohlášení učitelů školy, že nesouhlasí s nastalou situací. Čtenáři, pro nesouhlas části sboru, nebylo umožněno dočíst text do konce a dodnes se neví, jestli se prohlášení dostalo k Okresnímu výboru KSČ, nebo ne.
Věra Jelínková, tehdy žákyně 4. C
Chodila jsem tehdy do 4. třídy. Hrdě jsem nosila na bundě trikolóru. Soudružce učitelce jsme od ledna říkali paní učitelko, byla ráda, a v učebnicích jsme škrtali vše, co souviselo s komunismem.
Ladislav Smrž, tehdy žák 8. C
Jak víme, prvopočátek listopadových událostí vznikl právě v Teplicích. První demonstrace začali kvůli silně znečištěnému ovzduší a inverzím, které se v té době staly nedílnou součástí našeho života, zejména pak v podzimních a zimních měsících. Velmi dobře si pamatuji na husté zažloutlé mlhy, kdy na prostředky veřejné dopravy byly umisťovány žluté praporky, které signalizovaly stav inverze a silného znečištění. V těchto dnech nám také odpadaly hodiny TV a k naší velké nelibosti byly nahrazovány méně žádanými předměty jako ČJ nebo Mat. O to lépe a s větší chutí se nám demonstrovalo…J. Vzpomínám si, že z počátku jsme demonstrace vnímali jako vynikající příležitost, jak se vyhnout vyučování a nikoho z nás ani nenapadlo, kam to všechno během tak krátké doby povede. Až teprve v měsíci prosinec 1989 bylo zřejmé, že byla překročena řeka Rubikon. Vzpomínám si, jak jsme nosili trikolóru připevněnou na oblečení a těšili jsme se na další a další demonstrace a velmi intenzivně jsme to s rodiči sledovali v televizi a hltali jsme každá další prohlášení KSČ a mluvčích demonstrantů. Přístup pedagogů ve škole jsme pak vnímali jako velmi rozpačitý. Žádná oficiální prohlášení se nekonala, jednotliví kantoři se jen velmi nesměle vyjadřovali k probíhajícím událostem. Oficiálně nám bylo zakazováno se účastnit demonstrací, ale nikdo nám ve skutečnosti nijak nebránil a ani jsme neřešili potíže s absencemi. Posledním antikomunistickým aktem pak bylo, když jsme na jaře 1990 dostali OP a na protest proti XVII. sjezdu KSČ jsme si ustřihli (někteří z nás) roh 16. a 17. stránky. Ještě taková malá perlička. Do naší třídy chodil žák Lukáš Váňa, syn Antonína Váni, což byl v té době vedoucí tajemník OV KSČ Teplice. Zvláštní je, že si vůbec nevzpomínám na to, jak tuto dobu prožíval on. Ve vzpomínkách ho mám jako hodného, slušného a sportovně založeného chlapce, kterého jsem vlastně od té doby již nikdy neviděl. Nikdy nepřišel ani na náš třídní sraz.
Lenka Bartošová, tehdy žákyně 5. B
Vzpomínky matné, ale přece - jdeme celá třída stávkovat na Benešák, je hnusně, zima, nic není vidět (smog, jako obvykle v toto roční období), stojíme u kašny, a vlastně ani moc nevíme, proč tam jsme, hlavně že se neučíme. :-) Myslím, že to byla od pedagogů celkem statečnost, pochybuju, že měli souhlas zákonných zástupců. :-D Důvodem k těmto prvním demonstracím byl zoufalý stav ovzduší (ty bílé "mlhy" si pamatuji velmi dobře, na Benešáku nebylo z trolejbusu vidět na fasádu domů tam, co jsou dnes např. zdravotnické potřeby).
A pak konec ruštiny, angličtinu nás učil každý, kdo si troufl...
Spousta zmatků ve škole, doma, euforie, Kubišová zpívá na balkóně, obavy rodičů o místo, co bude, jestli nebude válka... ale to bylo až pak. Tu euforii ze změny jsme vnímaly i my, malé děti.
ZASLANÉ TŘÍDNÍ FOTOGRAFIE ZE ŠKOLNÍHO ROKU 1989/90...
Nahrávám data...
Zdroj financování: OP JAK
Podpora profesního růstu pracovníků ve vzdělávání ZŠ
a osobnostně - sociální rozvoj žáků ZŠ a prostřednictvím využití
inovativních forem výuky a vzdělávání prostřednictvím
netradičních vzdělávacích metod a strategií.
Copyright © 2014 - 2025 | ZŠ Metelkovo &  
Vitalex Computers s.r.o.
- Tvorba školních webů | Prohlášení o přísupnosti | Cookies